Žurnalisti na-lajně

JÍDLO

2009-12-19T00:14:00.013+01:00

Na návštěvě u manažera hrnců

V posledním díle naší kulinářské soutěže nahlédneme do kuchyně vítěze projektu Online kuchařky studentských jídel. Na degustaci pórkové polévky s vločkami a uzeného tofu s dýňovou omáčkou a jasmínovou rýží nás pozval Martin Malec, student psychologie a digitálních médií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Celý příspěvek

Martin Malec preferuje jednoduchá jídla, rád zkouší nové věci a naučil se recepty nevnímat jako dogma, ale spíše jako odrazový můstek pro spuštění vlastní inspirace. Jeho nejoblíbenější surovinou je dýně hokaido, kterou nejčastěji kupuje na vyhlášeném brněnském Zelňáku. Na jídlo si rád zajde do makrobiotické restaurace na Jaselské ulici a jeho kulinářský sen je ochutnat původní mexickou kuchyni. Své recepty uveřejňuje také na vlastním foodblogu
http://malec.borec.cz/vareni.

O tom, že Martina vaření skutečně baví, nás přesvědčil již jeden z e-mailů, které nám v průběhu sbírky receptů do Online kuchařky studentských jídel poslal. Stálo v něm: „Pokud by bylo užitečné, kdybych takhle občas - aniž bych se k něčemu zavazoval - nafotil pokrm co dělám a dodal k tomu recept, tak řekněte.“ Když jsme se mu posléze ozvali s nabídkou, že bychom o něm a jeho vaření rádi napsali, natočili a nafotili příspěvek, dostalo se nám obratem stručné odpovědi. „Jo, může být.“ A tak jsme tedy byli pozváni na jeden sobotní oběd k Martinovi Malcovi.

Martin, rodák ze Ždáru nad Sázavou, se dostal do Brna před třemi lety, když nastoupil na vysokou školu. První rok bydlel spolu s dalšími čtyřmi kamarády v paneláku na Vinohradech, nyní si už druhým rokem užívá soukromí a, jak sám spokojeně dodává, takové „pohodičky“ na privátě v Juliánově. O vaření se začal zajímat již před pár lety. Z původně zamýšleného „koníčka“ se brzy se stala i určitá nutnost. S ohledem na to, že je Martin ještě částečně finančně podporován rodiči, velmi záhy si uvědomil, že každodenní stravování po restauracích jeho skromný studentský rozpočet neunese. Ačkoli do menzy občas zašel a i nadále chodívá, ne vždy je zcela spokojen s tím, co se na jídelníčku objevuje. Martin se naučil, že chce-li něco od svého těla, musí mu také dodat odpovídající energii. Ve svém stravování se tak nechává nezřídka inspirovat makrobiotikou a jejími zásadami. „Když potřebuju celý den fungovat, musím zkrátka počítat s tím, že smažák, ačkoli chutná fajn, není tou nejlepší volbou. Po takovém obědě jsem zralý spíš na to, abych si dal pořádnýho šlofíka, spíš než na psaní nějaké seminárky. Zkrátka jím všechno, ale přemýšlím nad tím, kdy to jíst.“ Martin se smíchem říká, že dokud bydlel doma, rodiče mu v tomto ohledu vzorem zdravé výživy zrovna nebyli. Tatínek nejčastěji prý „vaříval“ párek v rohlíku a maminka byla věrná poctivé české kuchyni.

O tom, že Martin preferuje jednoduchá, lehká a rychlá jídla nás přesvědčil i dnes. Mezitím, co si povídáme o jeho postojích k vaření, ohání se zkušeně svým nožem, který si před pár dny koupil na tradičním vánočním trhu na Zelňáku a s nímž je, jak říká, „navýsost spokojený“. Pod jeho rukama se tak postupně vystřídá zelenina, kterou mnozí z nás nezkonzumují ani za dva týdny – mrkev, brokolice, pórek, dýně hokaido, zelí.

Polévka, jež se skládá pouze z vody, hrsti ovesných vloček, na kolečka nakrájeného malého pórku, soli a kmínu se již vaří na plotně. Brzy k ní přibudou i další hrnce, v nichž se dusí zelenina. „Ono to nevypadá, ale zkoordinovat tolik hrnců najednou, zkoordinovat timing všeho, co se právě vaří. Já si skutečně mnohdy připadám jako úplný manažer hrnců,“ vysvětluje Martin a poctivě nahlíží pod všechny pokličky.

Ukazuje nám svůj malý sklípek, kde uchovává v chladu všechnu zeleninu a mimo jiné také jeden skutečně „veliký pytlík“ jasmínové rýže. Má úctyhodných 10kg a Martin jej objevil v jednom vietnamském obchodě na Olomoucké. Oslovil jej nejen svojí praktičností (proč běhat každý týden pro malý pytlík rýže), ale také svoji výhodnou cenou. Zatímco v běžném super- či hypermarketovém řetězci či v některé z prodejen zdravé výživy dá za kilo jasmínové rýže 50 až 70Kč, v tomto obchodě jej v přepočtu vyjde na 35Kč. „Tahle rýže není sice o moc zdravější než klasická dlouhozrnná či parboiled, ale její vůně je nepřekonatelná. Na rozdíl od basmati rýže je také výrazně lepkavější, takže se často používá pro přípravu tradiční asijské kuchyně,“ doplňuje fundovaně Martin.

Poté, co je polévka i zelenina s jasmínovou rýží pro hlavní chod uvařena, Martin ještě nakrájí uzené tofu. V kuchyni se mezitím vytvořil líbezně vonící opar, který nemůže odsát digestoř z prostého důvodu, protož v kuchyni není. „S tím, že se v této kuchyni bude skutečně vařit, nejspíš při pořizování vybavení nikdo nepočítal“, laškuje Martin, když přináší na stůl jídlo …

Pak už však příliš nemluvíme. Plná ústa nám to totiž nedovolí. A i kdyby, byla by to nesmírná škoda, kazit si požitek z lahodné dýňové omáčky hokaido zbytečnými slovy. Sobotní dopoledne se tak vskutku vydařilo. Ukázalo se totiž, že Martin je nejen milým a pozorným hostitelem, ale také dobrým kuchařem. A takové spojení je, jen uznejte, milí studentští gurmáni, zkrátka geniální.

Dobré chutě a nadšení vařit Vám za tým žurnalistů na-lajně přeje Iva

Studium

2009-12-15T01:26:00.012+01:00

Žiji normální studentský život, říká studentka na vozíčku

Na vozíčku je už od dětství, měla dětskou mozkovou obrnu. Přesto žije a studuje v Brně a za rodiči, kteří žijí v Moravanech u Kyjova, dvaadvacetiletá Ladislava Blažková dojíždí pouze o víkendu. „Naši jsou v pohodě, vždycky mě všude pouštěli. To, kým jsem teď a kam směřuji, je víceméně jejich zásluha,“ říká Laďka, která studuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity žurnalistiku a sociální politiku a práci.

Celý příspěvek

I když se sama chystá na dráhu budoucí novinářky, nedávno se i ona dostala do médií. O Laďce napsala článek Mladá Fronta Dnes. „Ve spolupráci s Kontem bariéry dělají každý rok vánoční sbírku a letos oslovili mě,“ vysvětluje Laďka. Díky sbírce by mohla získat elektrický vozík, který by jí umožnil být samostatnější. Sama by na něj ale neměla peníze.
Na FSS se přihlásila hlavně kvůli žurnalistice, přijali ji ale také na speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě. „Důležitým faktorem při rozhodování bylo i to, že budova Fakulty sociálních studií je bezbariérová a nově zrekonstruovaná. Ale když jsem se sem hlásila, vůbec jsem nevěděla, jak to tady vypadá,“ vypráví Laďka. I přes bezbariérovost se však na fakultě najdou místa, kde má problémy. „Některé dveře jsou úzké. Mám naštěstí úzký vozík, který projede šedesát centimetrů širokými dveřmi. Mám trochu problém se trefit, pokud jedu sama.“ Na rozdíl od svých spolužáků ale nemůže do školy hlavním vchodem, protože jsou tam všude schody. „Chodím zadním vchodem. Tam musím zazvonit na vrátnici a počkat, až přijde pan vrátný, který mi otevře, a můžu do školy. Většinou přijdou rychle. Párkrát se mi sice stalo, že jsem čekala, ale to bylo proto, že tam třeba zrovna byl jen jeden vrátný, který musel něco dodělat,“ popisuje Laďka. Pohybovat se sama po Brně by pro ni byl problém, má však k dispozici osobní asistenty. „Při Masarykově univerzitě funguje středisko Teiresiás pro pomoc studentům se specifickými potřebami. Ze střediska mi poskytují asistenci. Lidi, většinou studenti, mě vozí ze školy a do školy. Když jsme například dělali anketu do Úvodu do zpravodajství, šel se mnou asistent,“ říká Laďka. Tuto pomoc ze strany univerzity velmi oceňuje. „. To, že mi pomůžou s dopravou, je pro mě velké ulehčení studia, protože jinak bych nedělala nic jiného, než se dopravovala do školy. Doprava je pro mě totiž to nejkrizovější, co můj handicap skýtá. Ale mám spoustu kamarádů a známých, kteří jsou ochotní mi pomoct.“ I když v Brně studovala už na střední škole pro handicapované, myslí si, že na FSS je to lepší. „Na střední škole jsem si poprvé uvědomila, že jsem na vozíku a že mám nějaký handicap. Chodila jsem na normální základní školu, kde jsem neměla problém. Pokud jsme někam šli, bylo to buď bezbariérové, abych tam mohla, nebo pokud tam byly překážky, tak mi spolužáci pomohli. Na střední škole se třeba jelo do Vídně, ale vozíčkáři tam nemohli jet, protože Vídeň je bariérová,“ vzpomíná Laďka. Na fakultě ji podle vlastních slov lidé akceptují a když má nějaký problém, například dostat se z výtahu, pomáhají jí i neznámí spolužáci. „Tak mi pomáhají zůstat nad věcí. Nechci totiž brečet, že jsem na vozíku, stejně to nic nevyřeší a nic s tím neudělám. Chodit se už nenaučím a musím disponovat s možnostmi, které mám,“ říká. Laďka se ráda chodí bavit se spolužáky například do kavárny nebo hospody. „Myslím si, že žiji normální studentský život,“ dodává.

Hospody v Brně

2009-12-10T02:09:00.015+01:00

Které jsou nejlepší a kam raději nechodit

Najít v Brně hospodu není vůbec těžké, neboť jsou téměř doslova za každým rohem. Která je ale nejlepší pro studenta, který si potřebuje odpočinout po dni plném spousty náročných přednášek? Žurnalisti-na-lajně podrobili důkladné analýze tucet vybraných hospod roztroušených většinou poblíž středu města. Výsledek tohoto snažení je shrnut do následující recenze.

Celý příspěvek

Všechny posuzované hospody najdete na přehledné mapě, obsahující kromě základních informací o podniku i jeho bodové hodnocení: čtyři kategorie převedené pomocí váženého průměru do výsledného skóre. Nejdůležitějším kritériem se stala chutnost nápoje, v tomto případě piva, poloviční důležitost mělo prostředí, a čtvrtinovou obsluha a rovněž kvalita toalet. Vysoké bodové hodnocení však neznamená, že daná hospoda je tou nejlepší právě pro studenty…

Zobrazit hospody v Brně na větší mapě

Sportbar Na Poště
Jaselská 2

Hodnocení
Pivo: 4,5
Obsluha: 6,0
Prostředí: 3,0
Toalety: 4,0
Celkem: 4,25

Protože tento podnik je nejblíže FSS, byl logicky první na recenzím pořádku. Bohužel krátká vzdálenost od fakulty je nejspíše pro žíznivého studenta jediná výhoda tohoto sportbaru. Točené pivo (Starobrno) je sice nižší ceny – půllitr za 23 korun –, ovšem nevalné chuti. Petr Fiala, náhodný návštěvník, o něm lakonicky prohlásil: „Pěkně hnusné.“ Obsluha ho sice přinese během chvilky, je-li to ovšem nějaké povzbuzení, o tom lze pochybovat.

Prostředí je rozděleno na dvě části – tmavou hernu a prostor u baru – s otlučenými kovovými stolky (na některých chyběly podtácky), čtyřmi televizemi a projekčním plátnem. V době návštěvy bylo v podniku pouze několik mužů a barmanka. Jak řekl Fiala: „Sportbarová sestava.“

Puxpub
Jaselská 11

Hodnocení:
Pivo: 6,5
Obsluha: 7,0
Prostředí: 8,0
Toalety: 6,0
Celkem: 6,9

Jen o kousek dál od FSS – ale jen tak, aby stále mohl těžit z výhody blízkosti – leží Puxpub, mezi studenty dosti známý a oblíbený podnik. Není se čemu divit – prostředí je sice otevřené s velkou hustotou stolů, ovšem moderní a oku lahodící. Toalety jsou na tom hůře – urvané prkýnko, chybějící toaletní papír, nefunkční sušák rukou.

Karel Hájek ocenil širokou nabídku piv. „Je to netradiční záležitost,“ řekl. Námi ochutnaným Svijanům (za 25 korun), ačkoliv nebyly špatné, do očekávané kvality leccos chybělo. Přesto, především díky rychlé, převážně dívčí obsluze, ucházející chuti piva, a fotbálku, lze Puxpub doporučit k návštěvě.

Maxim
Gorkého 12

Hodnocení
Pivo: 3,5
Obsluha: 4,0
Prostředí: 4,0
Toalety: 5,0
Celkem: 3,9

Restaurace poblíž Filozofické fakulty upoutala hned po vstupu, bohužel negativně: i přes nízký počet hostů v ní bylo dosti zakouřeno a klimatizace snad vůbec nefungovala. A výtek bylo víc: smradlavé a neumyté záchody, naštěstí alespoň s papírovými ručníky, pomalá obsluha a výzdoba z plastových kytek – ukázalo se, že i ty mohou vypadat zvadle, až přestárle. Pivo drželo krok s prostředím – laciné, za 23 korun, nepříjemně hořké a trochu mýdlové ze špatně vypláchnuté sklenice.

Jan H., jeden z mála hostů, podnik ohodnotil jako „hospodu v provinčním maloměstě.“ Na přímý dotaz řekl: „Tímto eufemismem chci naznačit, že to tu vypadá jako hospoda v nějaké díře.“. A jak řekl, již se do Maxima nevrátí. Není důvod s ním nesouhlasit.

Rock pub Hobit
Gorkého 15

Hodnocení
Pivo: 1,5
Obsluha: 1,0
Prostředí: 0,0
Toalety: 3,0
Celkem: 1,3

Na ulici Gorkého se jistě nachází i dobrá zařízení, ale ani Rock pub Hobit k nim nepatří. Tato lehce psychedelická hospoda zaujala zhuleným barmanem (jméno nebyl schopen sdělit) – po deseti minutách čekání ho recenzent přišel požádat o pití, a on se jen podivil: „Tys taky přišel těmahle dveřma?“ Zážitek pokračoval v podobném duchu – barman minul stůl a díky hlasitému tuc tuc z reproduktorů nešel přivolat zpět. Nakonec pivo přinesl – Plzeň za 30 korun. Chutnala mizerně, ale vypít se dala. Prostředí pochopitelně zakouřené, stoly omlácené a oprýskané, židle bez opěradel, navíc podezřele vrzající. Díky členitosti prostoru má host ovšem dost soukromí.

Ohlasy dalších návštěvníků jsou smíšené. Adéla D. prohlásila. „Jednou jsem se tu bála být sama u stolu.“ Jaromír Blažek upozornil na upíří zrcadlo na toaletě: „Rám je vyplněn něčím, co vypadá jako odraz protější stěny, takže se člověk v tom jakože zrcadle vůbec nevidí. This is it!“ dodal nakonec. Petra Vaňková na prosbu o názor jen vyfoukla kouř (i ona kouřila marihuanu) a řekla: „Nejlepší hospoda.“ Žurnalisté-na-lajně ovšem varují: Rock pub Hobit rozhodně nenavštěvujte!

U Bláhovky
Gorkého 96/54

Hodnocení
Pivo: 7,5
Obsluha: 8,0
Prostředí: 7,0
Toalety: 5,0
Celkem: 7,1

Na rozdíl od předchozích dvou podniků patří Bláhovka rozhodně k těm lepším – pokud seženete místo k sezení. Proto je jasné, že pro znavené studenty není příliš vhodná. Plzeň chutná dobře – za 36 korun by však mohla chutnat ještě lépe. Prostředí je správně starosvětské – se všemi výhodami a nevýhodami: oprýskané stoly jsou stylové, zastaralé pisoáry a umyvadlo na chodbě již nikoliv. To ovšem vynahrazuje rychlá obsluha, ačkoliv nejspíš díky věčnému návalu hostů trochu nerudná. Přesto – Bláhovku, i proto, že se jedná o legendární hospodu, stojí za to navštívit.

Pod lékárnou
Slovákova 1

Hodnocení
Pivo: 6,5
Obsluha: 6,5
Prostředí: 7,0
Toalety: 9,0
Celkem: 6,9

Steak bar, ležící o trochu blíže FSS než jeho sourozenecký podnik Modrá růže, je otevřen až do ranních hodin a točí dlouhou řádku druhů piv. Čtrnáctistupňový Kvasar z Černé Hory za 25,- doporučený štamgastem Petrem Z., který o něm prohlásil: „Má nejlepší poměr lihokorun.“, chutná dobře, navíc se na stole objevil jen chvíli po objednávce.

Prostor působí hutně – jedna dlouhá místnost plná stolů je chytře členěna rozličnými přepážkami (například visící Jawou). I v neděli v noci je plno, a důvod je jasný. Jak řekl jeden z hostů, Aleš Stráňka: „Líbí se mi tu.“ Žurnalistům-na-lajně se Pod lékárnou také líbí, a proto ji doporučují k návštěvě.

Výtopna
Hlinky 34

Hodnocení
Pivo: 6,5
Obsluha: 6,0
Prostředí: 9,0
Toalety: 9,0
Celkem: 7,4

Vítěz bodového hodnocení – ovšem nutno přiznat, že je to především díky prostředí. Vláčky a kolejiště nadchnou snad každého návštěvníka mužského pohlaví staršího tří let. Pivo sice kvalit výzdoby nedosahuje, ale není špatné – Plzeň za 36 ovšem studenta nepřiláká tolik jako mašinka se strojvůdcem Hankou, který je jedním z „obsluhujících“ – po zadání objednávky hospodskému vám totiž pití přiveze vláček. Pohled na vagónky přivážející naplněné půllitry je okouzlující, bohužel se jedná o způsob efektní, nikoliv efektivní. I při zpola zaplněné hospodě se často vyskytují zácpy a pivu padá pěna. „Zásobování vázne,“ komentovala Eliška M. poté, co zpozorovala stojící soupravu se svojí objednávkou.

„Smutné na Výtopně je,“ upozornil Radomír Novák, „že i záchody jsou tu jako ve vlaku. Musíte šlapat,“ dodal. Jednalo se však o žert – záchodky mají podobu běžné, nepohybující se toalety a jsou na vysoké úrovni a. Ostatně jako celá Výtopna; proto i přes velkou vzdálenost od FSS a vyšší ceny stojí za návštěvu.

Na Moraváku
Moravské Náměstí 10

Hodnocení
Pivo: 5,5
Obsluha: 6,0
Prostředí: 3,0
Toalety: 2,0
Celkem: 4,5

Nevelký podnik na Moravském náměstí nemá moc co nabídnout. Vypadá jako miniaturní školní jídelna s novými stoly a zaprášeným výčepem. Točí se zde Staropramen – levně, desítka za 21 korun, dvanáctka za 23. Chuť piva je ovšem průměrná a nevýrazná, ostatně jako celá hospoda. „Vyzdvihnout“ se dají jen pomočené a zakálené toalety bez světla a označení dámy/páni. Dívky, poté, co si ad hoc určí dámskou kabinku, se navíc nemohou zamknout. Nemusí se však cítit diskriminovány, neboť hoši jsou na tom stejně. Hospoda si tudíž vysloužila doporučení: nenavštěvovat!

Muzejka
Moravské Náměstí 15

Hodnocení
Pivo: 3,5
Obsluha: 7,0
Prostředí: 8,0
Toalety: 6,0
Celkem: 5,4

Pivnice a restaurace s úrovní a příslušnými cenami – pro studenty poněkud vyššími. Prostředí je ovšem velmi pěkné, s nízkou hustotou stolů, což spolu s vysokými stropy vytváří téměř perfektní akustické podmínky. Garantujeme, že běžně hlasitou řeč sousedů vůbec nezaslechnete. Skvělý dojem kazí dvě věci: jednak hudba – jeden z hostů, Jan Marek, ji označil za „rytmický shit.“ Zadruhé je to pivo – Plzeň za 35 korun chutnala otřesně a chutí se od očekávaného standardu hodně lišila – tak, že se sotva dala vypít. Nebýt toho, Muzejka by jistě získala lepší hodnocení. Na druhou stranu, piva je větší výběr, a proto stojí za návštěvu a další pokus.

Labyrint
Smetanova 51

Hodnocení
Pivo: 5,0
Obsluha: 5,0
Prostředí: 5,0
Toalety: 4,0
Celkem: 4,9

Hospůdka s velmi přiléhavým názvem, bohužel ležící notnou chvíli cesty od centra. V malých místnůstkách se sice špatně orientuje (možná proto je obsluha tak pomalá), ale zato působí útulně. Bohužel, o miniaturní toaletě nelze říct totéž.

Pivo, Kozel mdlé chuti za 23 korun, patří do průměru. Navíc v době návštěvy nebyla k dispozici v nápojovém lístku inzerovaná Plzeň – těžko říct, zda je to na škodu.
Stručně řečeno – Labyrint stojí za návštěvu, jen pokud máte cestu okolo.

Kometa pub
Kounicova 20

Hodnocení
Pivo: 4,5
Obsluha: 7,0
Prostředí: 7,0
Toalety: 8,0
Celkem: 5,9

Pro fanoušky brněnského hokeje nejspíš nejoblíbenější podnik, ty ostatní oslepí bílé stěny a jasné světlo. Cílem bylo vytvořit vzhled stadionu – to se povedlo perfektně (led ovšem zcela chybí) – ovšem méně intenzivní osvětlení by asi nebylo na škodu. Jakmile si oči zvyknou, dojem je nicméně velmi dobrý, stejně jako výhled na spousty televizí.

Obsluha, velmi vstřícná a rychlá, bohužel nosí pouze Starobrno (a Heineken) v jeho nejlepším stavu – což se rovná průměrné chuti. Té rozhodně neodpovídá cena – 27 korun za desítku, 28 za jedenáctku. Toužíte-li po Starobrnu, zajděte radši do pivovaru, vábí-li vás ovšem hokej, či jiné sporty, je Kometa pub dobrou volbou.

Strakonický dudák
Vachova 8

Hodnocení
Pivo: 5,0
Obsluha: 8,0
Prostředí: 5,0
Toalety: 4,0
Celkem: 5,3

„Normální hospoda. Prostě to, co člověk od hospody čeká,“ popsal Dudáka host Adam Pospíšil. Má pravdu – v hospodě je mírně zakouřeno a dým je pouze líně odsáván. Dřevěné obložení stěn i lavice a stoly zažily lepší časy, ovšem působí stále bytelně. Toaleta je čistá, ale pisoárů málo a chybí mýdlo i papírový ručník – k dispozici máte pouze látkový. Pivo chutná na první lok dobře, pak klesne do průměru. Točí se Strakonický dudák, dvanáctka za 26 korun, a další druhy dle příležitosti.

Předností je klasická hospodská atmosféra a obsluha – rychlá („Nosí to tak akorát,“ řekl Pospíšil) a ochotná (dehydratovaným hostům natočí do půllitru klidně vodu). Strakonický dudák je ideální studentská hospoda, bohužel do dokonalosti pár věcí chybí.

Studium

2009-12-08T10:58:00.009+01:00

"Mówisz po polsku?" Jak se studuje v češtině, když nejste Čech.

Většina z nás má tu výhodu, že studuje v jazyce, který je nám nejbližší. Najdou se však mezi námi i takoví, kteří to "štěstí" nemají a studiem se prokousávají s pomocí slovníků a wordovské kontroly pravopisu. Jak tito lidé žijí? Znají se navzájem? Nebo je to jen uměle vytvořený fenomén, který se ve skutečnosti na naší Univerzitě nevyskytuje?

Celý příspěvek

Každý student se za dobu svého pobývání na některé z fakult Masarykovy Univerzity minimálně jednou setká s někým, jehož mateřštinou není český jazyk. Na přítomnost zahraničních studentů, kteří k nám přišli nabývat vědomosti z nejrůznějších koutů světa, si už většina lidí zvykla. Potkáváme je na chodbách školy i kolejí, jezdíme s nimi nočními rozvozy, slyšíme je řešit své problémy na studijním nebo hledat cizojazyčnou literaturu v knihovně. Jsou pro ně určeny konkrétní kurzy a studijní obory, takže se s nimi většinou nesetkáme na běžné přednášce nebo semináři. Obecně se o nich ovšem ví a nejsou tak pro obyvatele fakulty žádným překvapením. Mnohem méně nápadnou částí studentského spektra, tvoří studenti, kteří sice také po bližším přezkoumání nemluví tak úplně česky, ale přesto s námi bez problému studují. Řeč je o lidech, kteří žijí v České republice, mluví krásně česky, ale pokud bychom se jich poněkud netaktně zeptali na národnost, odpověděli by nám něco velmi zajímavého. Naše univerzita má mezi svými studenty nemalý počet Maďarů, Poláků, lidí z Balkánu a Ukrajiny, kteří se dokázali po všech směrech téměř dokonale začlenit mezi ostatní studenty.

Na brněnských vysokých školách studuje více než 200 Poláků, kteří z velké většiny pocházejí z okolí Českého Těšína. Lze je potkat na všech fakultách naší univerzity. Většinou se všichni navzájem alespoň trochu znají – chodili společně na střední nebo bydlí kousek od sebe. Zajímavé na nich je to, že se i tady v Brně setkávají a podnikají různé akce. Připomíná to nějaký druh klubu, který funguje podle svých vlastních pravidel. Všichni mezi sebou mluví zvláštní směsicí polštiny a češtiny, které nezkušené ucho nemá šanci porozumět a chovají se jako kamarádi, i když se třeba právě vidí poprvé. Společné kořeny jsou přece jenom poměrně stmelující. A tak když se dva Poláci setkají například v tramvaji, jsou schopni, aniž by se znali, bez problému navázat rozhovor.

Zobrazit místo Odkud pocházejí Poláci na MU na větší mapě

Tady v Brně se ve větším množství pohybují většinou v okolí areálu kolejí VUT Pod Palackého vrchem, lidově známým jako „Palačák“. Ve zdejších studentských klubech nebo hospodách je potkáte téměř vždy, stačí se jen zaposlouchat. Někdy je možné na ně narazit také v blízkosti Právnické fakulty – v klubech Alterna a A2. Klidně je můžete oslovit, jejich čeština má sice někdy poněkud divný přízvuk, ale jinak ji ovládají velice dobře. Část z nich si vytvořila zázemí na katedře polonistiky na Filozofické fakultě, ale dá se říct, že jinak jsou roztroušení téměř po všech oborech, které vysokoškolské studium v Brně nabízí. Se studiem většinou nemají problémy. Stačí si zvyknout na odborné pojmy v češtině, které se někdy liší a přežít tak pár počátečních trapných chvil, kdy opravdu nevíte, o čem ten přednášející mluví. Někdy je pro ně složitější písemný projev. Přece jenom polská a česká slovíčka a taky rozdílná gramatika se někdy pletou. Naopak výhodou pro ně je, že mají možnost čerpat z polské odborné literatury. A tedy zatímco se většina studentů trápí s anglickými texty, je zde pro ně celkem dobrá šance, že se při troše štěstí dají sehnat v polštině. Tihle lidé se většinou dobře orientují v čemkoli, co je spojeno s Polskem. Takže jestli na některé přednášce narazíte na někoho, kdo s vyučujícím vášnivě diskutuje na téma polského volebního systému, objevů Marie Curie-Skłodowské nebo básních Adama Mickiewicze, je zde velká pravděpodobnost, že jste narazili na Poláka. Směrodatným znamením může být také divné jméno, nejčastěji obsahující „cz“, „sz“ nebo podobné zlomyslnosti, které ne vždy jdou přečíst. Ze začátku se tedy většině běžných studentů může jejich komunita zdát trochu uzavřená a specificky fungující. Když se ale překoná počáteční nedůvěra, přijde se na to, že to jsou ve skutečnosti zajímaví lidé, kteří naši univerzitu obohacují o další nevšední prvek.

JÍDLO

2009-12-08T08:27:00.022+01:00

On-line kuchařka studentských jídel uvádí:

Do třetice a zároveň naposledy Vám přinášíme tipy na chutné, rychlé a levné recepty ideální (nejen) pro studenty, kterým - s blížícím se zkouškovým obdobím - začíná docházet trpělivost a peníze. Autory dnešních receptů jsou absolventi oboru Informační studia a knihovnictví FF MU Karina a Petr, student psychologie a nových médií FSS MU Martin Malec a Tadeáš z pražské ČVUT.

Celý příspěvek

Křupavé brambůrky s česnekem

Nákupní lístek:
8 větších brambor (cena dle sezóny - cca 7-20 Kč)
10 lžic olivového olej (100-120Kč/l)
4-6 stroužků česnek (cca 80Kč/kg)
koření "na pizzu" (10-20Kč)

Množství surovin vystačí na dva plechy.

Postup:
Nejprve je důležité brambory pořádně odrhnout, protože se nebudou loupat. Poté je nakrájíme na tenké plátky - čím slabší, tím budou chutnější. Bramborové plátky poklademe na plech, který buď předem vymažeme trochou olivového oleje, nebo vyložíme pečicím papírem. Není dobré, plátky "vrstvit", protože by se pořádně neopekli (a to by strávníka, věřte mi, pěkně mrzelo! :-)

Brambory posypeme nadrobno nakrájenými plátky česneku a voňavým kořením. Na závěr brambůrky polejeme olivovým olejem a dáme péct při 180-200 stupních na 35-40min do trouby.

A pak se už jen chodíme koukat "okýnkem", jestli už je to hotové, ochutnáváme a zhluboka dýcháme, protože ta omamná vůně česneku a pečených brambor je doslova božská!

(autor receptu: Karina)

Teplé rohlíky

Nákupní lístek:
6 rohlíku (kus 1-2Kč)
100g salámu/šunky (10-15Kč/100g)
100g tvrdého sýra (10-15Kč/100g)
3 lžíce horčice (kelímek 5-10Kč)
3 lžíce kečup (cca 20Kč)
1 paprika (cena dle sezóny 20-50 Kč/kg)

Množství surovin vystačí pro dva "tak akorát" hladové nebo pro jednoho "pořádně" hladového.

Postup:
Samotná příprava je velmi jednoduchá - rozřízneme rohlík, dle vlastní invence naklademe dovnitř ingredience a dáme zapéct do toustovače. :-)

Toto jídlo je nejvýhodnější připravovat, když mají ve velkých obchodních centrech "v akci" rohlíky, šunku, eidam apod. Jídlo Vás tak vyjde velmi levně a navíc si při nákupu užijete "kopec legrace". :-) Ať už ale rohlíky budou stát korunu, nebo dvě, určitě Vás vyjdou na méně než i ten sebelevnější tousťák ... Dobrou chuť.

(autor receptu: Petr)

Brokolicová rýže s nivou

Nákupní lístek:
1 pytlík rýže (15-30Kč/balení se 4 pytlíky)
200g nivy (15-20Kč/100g)
1 brokolice (cena dle sezóny 10-25Kč/kg)
1 rajče (cena dle sezóny 15-30Kč/kg)
sůl

Množství surovin vystačí pro 1-2 osoby.

Postup:
Příprava je (vele)jednoduchá, výsledek chutově nezapomenutelný. :-) Dáme vařit do dvou hrnců cca 1l osolené vody. Až přijde voda k varu, vložíme do jednoho propláchnutý pytlík rýže, do druhého brokolici. Podle gusta nakrájíme nivu na kousky, anebo ji nastrouháme. Až se rýže uvaří, naservírujeme ji na talíř (samozřejmě již bez pytlíku:-), posypeme nivou, kousky brokolice a ozdobíme rajčátkem ... Samozřejmě i v tomto receptu můžeme nivu nahradit klobásem. :-) Dobrou chuť.

(autor receptu: Tadeáš)

Tvarohové řezy

Nákupní lístek:
na korpus
300g celozrnné hladké mouky
200g Hery
100g cukru
1 lžíce hořkého kakaka
trocha vody

na náplň
500g tvarohu (15-20Kč/250g)
100 g cukru
1 vanilkový puding
100g rozinek
2 vanilkové cukry

Postup:
Suroviny na korpus smícháme a řádně prohněteme tak, aby vzniklo vláčné tětso. To posléze vyválíme a dáme na plech. Korpus poté propícháme vidličkou, aby se nám při pečení nedělaly "bubliny". Poté ušleháme všechny suroviny na náplň a směs vylijeme na plech. Pečeme v předem vyhřáté dtroubě při 150 stupních 25-35 minut.

(autor receptu: Martin Malec)

Milí čtenáři, sbírka receptů do On-line kuchařky studentských jíde l byla oficiálně ukončena 6. prosince 2009. Všechny došlé recepty v následujícíh dnech vyhodnotíme a již v příštím týdnu Vám představíme vítěze neoriginálnějšího receptu. Máte svůj tip? Podělte se s námi o něj prostřednictvím komentáře!

2009-12-06T18:07:00.015+01:00

Skromný pokrm v Krmítku již na čtyřech fakultách MU - pokračování

Všechny čtyři pobočky Krmítka vedeny jedním provozovatelem v podobném stylu. Pracovat zde mohou pouze studenti (zpravidla jsou přijímáni takoví, kteří již mají nějaké zkušenosti s prací v podobných zařízeních), pořádají se zde filmové večery, nabídka je velice podobná a cenové hladiny také. Přesto se tyto pobočky v mnohém se mezi sebou liší. Podívejme se na jednotlivé pobočky z pohledu jejich návštěvnosti, minulosti, speciálních akcí či spokojenosti studentů.

Celý příspěvek

Krmítko na FSS, Joštova 10
Tato pobočka je ze všech nejčlenitější, student si může vybrat ze tří místností, kam si svou kávu odnese. Pro velkou část studentů FSS je Krmítko téměř životní nezbytností a najdeme je tam často i čtyřikrát týdně. Může to být dáno i tím, že studenti FSS mají nejdelší přestávky mezi hodinami a rádi svou půlhodinu volného času stráví v příjemném prostředí. Koná se zde nejvíce kulturních akcí – především jsou to výstavy či besedy, studenti kandidující do Akademického senátu si tento prostor volí také pro své předvolební kampaně. Tato pobočka je laděna do žlutých barev.

Krmítko na PdF, Poříčí 9
Vzniklo během zkouškového období loňského podzimního semestru. Je to nejmenší ze všech Krmítek. Možná proto si zde studenti často jen koupí bagetu a zase běží zpátky na výuku – obvykle nenajdou volný stoleček. Před Krmítkem byl v těchto prostorách bufet; někteří studenti říkají, že byl levnější, ale Krmítko je jim bližší svojí příjemnější atmosférou. Stěny jsou natřené na červeno.

Na fotografii vidíte přestavbu bufetu na Krmítko během loňského roku.

Krmítko na FF, Gorkého 7
Ze všech nejstarší pobočka. Ptali jsme se studentů, kam chodí raději; odpovědi směřovaly víceméně k tomu, že zajdou jednoduše tam, kam to mají blíž. Někteří studenti, zejména ti z vyšších ročníků, upřednostňují Domeček proto, že jsou na něj více zvyklí, že se tam všechno dělá víc „na koleně“ (např. hrníček s čajem je možné si odnést do jiné budovy a pak ho zase vrátit). Naopak mladší se shodují na tom, že Krmítko má příjemnější atmosféru. Jedna studentka prvního ročníku dokonce prohlásila, že Domeček vypadá spíš jako skautská klubovna než jako kavárna, a proto si raději dojde až do Krmítka. Opačný názor má studentka českého jazyka Ilona Kirchnerová: „Chodím radši do Domku, většinu předmětů mám poblíž – a když chci jít do kavárny, tak jdu raději do nějaké nestudentské.“ Pokud jde o vzhled pobočky na Gorkého, jako jediná není vymalovaná jednotnou barvou – na stěnách jsou namalované rostlinné motivy.

Krmítko na ESF, Lipová41a
Tato pobočka se od ostatních liší nejvíce, a to tím, že funguje skutečně jako kavárna. „Tady na ESF existuje bufet, kde si studenti mohou koupit bagetu a jít pryč, takže zabezpečit tuto potřebu nebylo nutné,“ říká provozovatel Vladimír Tůma. Do Krmítka na ESF studenti chodí málo, podle svých slov tak jednou či dvakrát měsíčně, podle svých slov tehdy, když potřebují větší klid nebo si chtějí s někým popovídat. Existují ale i studenti, kteří tam dosud nikdy nebyli, o existenci této kavárny na své fakultě vůbec neví, a když jsme se jich ptali na názor na Krmítko, byli by schopni nás poslat na veterinární fakultu. Na této pobočce na rozdíl od zbývajících tří poboček funguje obsluha; kávu si tedy můžete objednat od stolu a tam vám ji také přinesou. Nemusíte tedy napínat uši, kdy vás zavolají k baru, ani trnout, zda vám váš nápoj v nestřežené chvíli neodnese někdo jiný. Tomu odpovídají také vyšší ceny.
Mírně se liší také sortiment. Na této pobočce je bohatá nabídka kavárenských nápojů, také nápoje alkoholické, můžete si však koupit také kopečkovou zmrzlinu.
Pokud jde o speciální akce pořádané na Krmítku na ESF, zvláštností jsou salzové večery pořádané každé úterý – tehdy přichází renomovaný vyučující a zdarma naučí studenty základům salzy.
Tato pobočka je vymalována tmavomodře a osvětluje ji jen tlumené světlo lamp.

Cestování

2009-12-05T19:24:00.036+01:00

Neobyčejná cesta podruhé, tentokrát vlakem

Uběhl měsíc, během kterého měli čtenáři Žurnalistů na-lajně možnost podělit se o svoje příběhy z dojíždění. Prokázalo se, že vlaková doprava poskytuje svým zákazníkům neméně zvláštních zkušeností než autobusová. A také že je oblíbenější.

Celý příspěvek

Výsledky ankety

O výsledky se rozhodně nelze opírat, počet respondentů by musel činit alespoň 1000. V případě tohoto průzkumu jich bylo zaznamenáno jen 53. Jedná se tedy jen o orientační údaje.

1. otázka: Jak jezdíte za školou/domů?

a) autobusem – 37%
b) vlakem - 49%
c) autem, na motorce – 4%
d) nedojíždím – 10%

2. otázka: A jak často?

a) denně – 5%
b) každý týden, obtýden – 34%
c) jednou měsíčně – 39%
d) jak kdy – 23%

Předchozí příspěvek o dojíždění ZDE.

Vlaková story – příběh čtenářů

Poté, co se první příhoda odehrávala v autobuse, bylo rozhodnutí umístit druhou do vlaku nasnadě. Protože nejvíce inspirativními se staly zkušenosti ženy-čtenářky, je i vyprávění sepsáno v ženském rodě. Směr cesty je tentokrát z Brna, spravedlivému rozdělení všech opačných prvků do obou příběhů bylo tedy učiněno za dost.

Svými zážitky pro tvorbu přispěla:

Kateřina Kalábová, studentka 3. ročníku oboru Speciální pedagogika komunikační techniky, PdF, Univerzita Palackého, Olomouc

Trasa Brno – Olomouc

V Brně sice nebydlím ani nestuduji, ale toto město je pro mě podstatným přestupním uzlem. Vlak, kterým pokračuji ve své jízdě za školou do Olomouce, čekává na zpožděné vlaky, dokud nedojedou, což se nejednou stalo mou záchranou, když jsem i já do Brna nepřijela zrovna včas. Jednou sice stíhám přestup, přede mnou se ale rázem obejvuje další výzva, najít si místo. Zkouším kupé s párem mladých lidí, podle zavazadel nejspíš taky studentů. Dostává se mi odpovědi, že čekají ještě asi na tři lidi. Jelikož míst je osm, já se ještě vejdu. Za chvíli si přisedá ještě dvojice starších žen a vlak se pomalu dává do pohybu, avizovaní tři společníci nikde. Pravděpodobně ti dva doufali v soukromí, ale já a babičky jsme jim ho zkazily. Na druhou stranu se vlastně třech spolucestujících dočkali.

Jen vlak nabere rychlost, začínají postarší výletnice nad mapou rozebírat svůj itinerář, mladí, hladíce se na rukou a stehnech, si cosi vrkají do ouška a já si čtu, jízdenku připravenou k revizi. Nastalou chvíli ticha po odchodu „štiplístka“ přerušuje typický šustot alobalu, to když dámy vytahují svačinku v podobě řízků s chlebem. Jemné mlaskání se začíná ozývat i od tulícího se párečku, což stařeny s plnými ústy vyjeveně pozorují. Mít místo řízků popcorn, vypadaly by jak v kině v první řadě. Mazlové si nás nevšímají, ale je skutečně obtížné, abychom mohly udělat i my totéž. Obzvlášť ve chvíli, kdy slečna s rukou pod partnerovými džínsy zkoumá jeho pozadí se slovy: „Máš na sobě ty moje, jo?“

Ve Vyškově všichni čtyři spolucestující vystupují a já si konečně sedám k oknu. Klidu si neužívám dlouho, do vlaku se hrne škola jedoucí z volejbalového turnaje. Ke mně si samozřejmě sedá rovnou sedm rozjívených děcek. Pokaždé, když si někdo z nich doslova hrcne, já na sedadle nadskočím deset centimetrů do vzduchu. Jejich pubescentní komentáře se, jak jinak, nevyhnou ani mě. Kvůli svému tlustému svetru jsem pro ně hned paní čekající mimino. Upřeně a se zatnutými zuby se dívám do knížky a v duchu se modlím, ať jsme v Přerově co nejdřív.

Protože na přestup mám jen pět minut, z kupé vybíhám hned jako první. Nebo spíš vyskakuji, překonávajíc barikádu batohů, které si leniví školáci ani nebyli s to hodit nahoru nad sebe. Osobák do Olomouce stíhám a společnost mi přichází dělat asi pětapadesátiletá dámička. Celá je sladěná do černé a růžové. Pod černým kabátem odhaluje černý rolák a sukni. V černých silonkách oděné nohy si obula do vysokých růžových kozaček s hustě chlupatým lemem. Z krku si sundala růžovou šálu a z ramene stejně barevně vyvedenou kabelku. Z ní vytáhla apartní růžový pilníček, kterým si zdokonalovala tvar růžově nalakovaných nehtů. Když si všimla šmouhy na botě, promptně vytáhla ne jiný než růžový kapesníček. Při pohledu na svoje boty, kde takových vad na kráse byla asi tisícovka, jsem ztěžka polkla. Pocit trapnosti z neupravené obuvi mě ale nemusel trápit dlouho. Vlak začal zpomalovat, aby na olomouckém nádraží zakončil svou pouť.

Studium

2009-12-02T17:48:00.012+01:00

Studenti neobvyklých oborů: nadšení i skepse

Často poslouchají věty typu: Co to vlastně studuješ? To je nějaký pseudobor. S tímhle teda uplatnění neseženeš. Budeš jíst suché rohlíky. Univerzita nabízí širokou škálu studijních programů. Ne každý si vybere práva nebo medicínu. Studenti klasické archeologie, teorie interaktivních médií, environmentálních studií a sociální antropologie vyprávějí o svém rozhodování po střední škole, studiu, názoru jiných lidí na jejich výběr i možném uplatnění.

Celý příspěvek

Studentka klasické archeologie: Titul ještě nic neznamená

Povzbuzen filmy typu Mumie, archeologa si leckdo představí jako zapáleného člověka, který zkoumá pyramidy, až najde objev, jenž do kapsy strčí Tutanchamona. Kristýna Klímková, studentka třetího ročníku Klasické archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, tyto představy upravuje a upozorňuje, že aby se ze studenta tohoto oboru stal druhý Champolion, musí mít pořádně ostré lokty.

„Chtěla jsem být egyptoložka, archeoložka nebo lingvistka. Chodila jsem na gymnázium se zaměřením na klasické jazyky, bavila mě latina. Chtěla jsem v ní pokračovat, samotná latina mi ale přišla málo perspektivní, proto jsem šla na klasickou archeologii,“ vypráví Kristýna Klímková.

Klasická archeologie se specializuje na Řecko, Řím a provincie a předměty ve škole podle studentky nemají s archeologií moc společného. Označuje svůj obor jako něco mezi lingvistikou a dějinami umění.

Po škole by Kristýna Klímková chtěla hlavně založit rodinu. Teď si přivydělává v administrativě a nevadilo by jí, kdyby v budoucnu dělala například asistentku ve firmě. „Nedokážu si představit, jaká je tady u nás perspektiva mého oboru. Chce to mít pořádně ostré lokty a odejít třeba do Itálie, aby se člověk dokázal prosadit. To, že budu mít titul, ještě nic neznamená,“ vysvětluje studentka.

„Někteří mí spolužáci tvrdí, že jim nevadí, když budou jíst suchý chleba, hlavně když se budou věnovat archeologii. To zní hezky, když je financují rodiče. Podle mě tento obor člověka neuživí,“ dodává Kristýna Klímková.

Studentka environmentálních studií a sociální antropologie: Studium mi dalo hlavně argumenty

Studenti, kteří se věnují ochraně životního prostředí, nosí batikovaná trička, dredy a ve volném čase se přivazují k chladícím věžím jaderné elektrárny Temelín, tvrdí stereotyp. Eliška Balharová, která na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity studuje environmentální studia a sociální antropologii, ale vypadá naprosto normálně a s úsměvem vysvětluje, co její neobvyklé obory obnáší.

„Lidé vůbec netuší, co vlastně studuju,“ krčí rameny Eliška Balharová. Environmentální studia popíše jako ochranu životního prostředí, to prý už všichni chápou. U sociální antropologie zatím jednoduchou definici nenašla.

Studovat ochranu životního prostředí chtěla vždycky, ale nesedělo jí přírodovědné zaměření. Fakulta sociálních studií byla jasnou volbou. Protože studium je v mnohých případech koncipováno pouze jako dvouoborové, přibrala si sociální antropologii. „Přišla mi nejvíce prakticky zaměřená, není to jen nějaká teorie,“ vysvětluje studentka.

„Rodiče mi mou volbu mlčky odsouhlasili, i když se jim to asi úplně nezdálo. Prarodiče otevřeně prohlásili, že jsem se zbláznila,“ směje se Eliška Balharová.

Tvrdí, že díky studiu dokáže lépe argumentovat. „Kdysi jsem měla jen názor, teďka už si ho dokážu obhájit i argumenty,“ přemýšlí studentka. O tom, co by mohl dělat člověk, který vystuduje sociální antropologii, nemá představu. Vystudovaný environmentalista se může uplatnit například v různých hnutích, jako je Duha. Eliška Balharová při studiu pracuje pro neziskovou organizaci Veronica. „Není mi nepříjemná představa, že bych tam zůstala i po škole,“ přemítá.

Studium změnilo i její vztah k přírodě. „Kdysi jsem byla typický výletník, ven se šlo, když bylo pěkně. Dneska mi to venku přijde hezké, i když je škaredě. Kdybych si měla znovu vybrat, co studovat, nad environmentalistikou bych určitě neváhala,“ uzavírá Eliška Balharová.

Student teorie interaktivních médií: Každý, koho tento obor baví, najde uplatnění

Když se řekne teorie interaktivních médií, leckdo si pomyslí: pavěda. Snaha katedry zaplnit prázdné místo. Nemožnost budoucího uplatnění. Student prvního ročníku tohoto oboru na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, Jakub Smyček, však o svém oboru mluví s nadšením a odhodláním.

„Chtěl jsem studovat obor, který bude mít něco společného s hudbou, filmem a komunikací s lidmi. Zatím jsem spokojený,“ tvrdí Jakub Smyček. Pochvaluje si nabídku předmětů, včetně těch povinných, za všechny jmenuje například kyberkulturu, psychologii umění nebo psychoterapii uměním. Líbí se mu, že jeho kamarádi z fakulty jsou muzikologové nebo studenti hudební vědy. „Sám jsem muzikant,“ vypráví aktivní hudebník, „a získal jsem spoustu nových kontaktů.“

Když ostatním vypráví, co studuje, většina lidí se diví. „Taťka si představoval, že budu studovat práva. Právníci se mají dobře, hodně vydělávají. Ale já jsem chtěl dělat to, co mě baví. I když nebudu mít moc peněz,“ vypráví student. „Jakmile se snažím vysvětlit, co studuji, ostatní se většinou smějou. Prý je to blbost, snaha zaplnit prázdné místo na fakultě. Já si to nemyslím. Podle mě tento obor má velkou budoucnost. Oni to časem pochopí,“ vysvětluje Jakub Smyček.

Obor je hodně mladý, absolventi vlastně ještě neexistují. Proto je zatím ještě těžké odhadovat, kde by se mohli uplatnit. „Troufám si ale tvrdit, že naše spektrum je dost široké a koho tento obor baví, uplatnění najde. Ne třeba v malém městě, ale ve větších městech určitě,“ domnívá se student.

„Baví mě a hodně času mi zabírá práce s mladými lidmi. V jednom společenství dělám vedoucího, organizuji různé akce a aktivity. V budoucnu bych chtěl určitě dělat něco pro lidi. Zatím nevím konkrétně co, ale na to přijdu,“ dodává Jakub Smyček s úsměvem.

JÍDLO

2009-12-01T19:33:00.023+01:00

On-line kuchařka studentských jídel uvádí:

Recept na lahodnou zeleninovou polévku, která v chladných dnech zahřeje tělo i duši, posílá do naší On-line kuchařky studentských jídel pětadvacetiletý Tadeáš z pražské ČVUT. "A nenechte se zmást zdánlivou vegetariánskou úpravou, polévka si skvěle notuje i s dobrou klobáskou, se zbytky z kuřete nebo točeným salámem ... Jo, kluci z koleje by mohli vyprávět", vzkazuje s úsměvem autor.

Celý příspěvek

Zeleninová "mišmaš" polévka

Nákupní lístek:
4-5 brambor (cena dle sezóny - cca 7-20 Kč)
1 brokolice (cena dle sezóny - cca 10-25 Kč)
1 květák (cena dle sezóny - cca 10-25 Kč)
1-2 mrkve (cena dle sezóny - cca 7-15 Kč)
150g strouhaného sýra/6 trojúhelníčků taveného sýra (cca 15Kč)
sůl (příp. další koření)

Množtví uspokojivě nasytí 4 hladové studenty Dopravní fakulty ČVUT v Praze.

Postup:
Zeleninu očistěte, dle potřeby oloupejte a nakrájejte na menší, příp. větší kousky - v závislosti na tom, zda je polévka připravována pro ústa něžných dívek, či pro žaludky pořádných chlapů.;-) Mezitím dejte vařit vodu. Do vroucí vody pak dejte vařit brambory, osolte a po cca 7 min. přidejte ostatní přísady. Pozdní přidání nahrává menšímu rozvaření těchto ingrediencí. Dále můžete přidat pro ochucení různá koření - majoránku (pozor, neplést si s marjánkou;-), bazalku, provensálské koření, bobkový list, oregáno, nebo vše můžete nahradit jednoduše Podravkou. Vařte do doby, až jsou všechny přísady měkké. Do hlubokého talíře si zatím nastrouhejte tvrdý , nebo jen vložte tavený sýr. Po uvaření sýr zalejete polévkou a můžete podávat ... Ať chutná! Zdravím do Brna!

Pošlete nám i Vy svůj recept na levnou a rychlou studentskou krmi a zapojte se tak do projektu On-line kuchařky studentských jíde l . Jen si pospěšte - uzávěrka sbírky receptů je již 6. prosince 2009!

Dobrou chuť!

Mažoretky a žonglování na univerzitě

2009-11-30T20:54:00.017+01:00

Sport není jenom atletika. Studenti žonglují a vystupují s mažoretkami

Pavlína Honcová trénuje se skupinou mažoretek. Miroslav Buda žongluje a jezdí na jednokolce. Ona bude optička, on počítačový odborník na bezpečnost a sítě. Oba o svém koníčku mluví s nadšením.

Zkouška mažoretek

Celý příspěvek
Mažoretkou? Začít jde i na univerzitě
Pavlína Honcová studuje optometrii na lékařské fakultě. Jejím cílem je založit si vlastní optiku. K mažoretkám se přidala před třemi lety. „V univerzitním systému jsem našla inzerát, který napsala naše zakladatelka Veronika Váská,“ prozrazuje Honcová. Inzerát ji zaujal, proto na něj odpověděla. „Zkusila jsem, jestli by mě vzali,“ říká a dodává, že nikdy předtím žádnou skupinu mažoretek nenavštěvovala. Představu o náplni tréninků měla od sestry, která mažoretkou byla.
Podle Honcové nemá skupina žádné náborové podmínky. Ale dívky by měly cítit rytmus hudby a mít pohybový talent.
Na trénink stačí hůlka
Na trénink přichází Pavlína Honcová ve středu před šestou večer. „Ve skupině je nás asi dvacet, na tréninky nás chodí tak dvanáct,“ říká. Kostým na trénink nepotřebuje, stačí jí hůlka a běžné oblečení.
Skupina trénuje na moderní hudbu. „Protože vystupujeme na plesech,“ upřesňuje mažoretka, ale dodává, že pochod s dechovým orchestrem, který absolvovala při oslavách výročí založení brněnského Dopravního podniku, byl pro ni velký zážitek.
Trénink trvá asi dvě hodiny, potom už Honcová i ostatní mažoretky spěchají ze školy, než je zamkne automatický systém.
Kostýmy má soubor dvoje. „První nám ušily holky ze skupiny. Druhé jsme si nechaly šít u švadleny,“ říká Honcová. Sponzorovala je pedagogická fakulta.
Univerzitní skupina mažoretek je neobvyklá. Skládá se z dívek, které přešly z různých souborů, ale přidat se mohou i začátečníci. Tento semestr se připojili ke skupině i dva studenti. „Kluci nás viděli vystupovat na Noci vědců, spontánně se k nám přidali a odtančili s náma celou sestavu,“ říká se smíchem mažoretka.

Žongléři nejsou jenom v cirkuse
Miroslav Buda sportuje od dětství, je jedním z těch, o kterých se říká, že jsou sportovní typ. Na základní škole hrál volejbal a věnoval se atletice, na střední zkusil squash a tancoval. Teď leze na stěnu, hraje golf a žongluje.
„S žonglováním jsem se poprvé setkal asi v jedenácti, když jsem se učil žonglovat se dvěma tenisákama v jedné ruce,“ říká. Na střední škole ho kamarád naučil žonglovat se třemi míčky, a když se hlásil na workshop žonglování pořádaný Dagmar Trávníkovou, už zvládal pár základních triků. Pozvánku na žonglérskou dílnu našel na vývěsce v Informačním systému. V zimě to budou dva roky. Žonglování tehdy univerzita nabízela pouze jako volitelný předmět na pedagogické fakultě. Jedním z lidí, kteří iniciovali nabídku žonglování jako tělocviku, byl právě Buda.
Tělocvik žonglování funguje na Masarykově univerzitě teprve třetí semestr. Jedním z důvodů, proč byla fakulta sportovních studií na začátku proti, je netradičnost tohoto sportu. Žonglování se prý lépe hodí do cirkusu než do hodin tělocviku. „Oni to nebrali jako sport. U žonglování jde o to, jak se k němu člověk staví, někdo ho má jako sport, někdo jako koníček, někdo se tím chce živit,“ říká Buda.
Začátečníkům doporučuje navštěvovat hodiny Dagmar Trávníkové. Pokroky jsou podle něj vidět rychle. „Když poprvé přijdeš na žonglování jedna a neumíš vůbec nic, tak se nic neděje, začínáš od začátku. Vyhazuješ jeden míček, pak se přechází na dva míčky a během tak dvou, tří týdnů ti šikovnější zvládnou tři míčky,“ říká a dodává, že kamaráda naučil žonglovat se třemi míčky během dvaceti minut. „Důležité je pochopit, jak míčky vyhazovat, pak už je to jenom o píli,“ upřesňuje.

Žonglérské triky Miroslava Budy

Někdo si lehne do vany, jiný si jde zažonglovat

„Beru žonglování jako relaxaci,“ říká Buda a dodává: „Mám třeba takový nápady, že až budu pracovat, tak si tam vezmu tři míčky a jednou za čas si s nima zažongluju, abych si vypnul mozek. Říkám si, že mě to uklidní a zase budu schopnej se koncentrovat na práci. Někdo si lehne do vany, jiný si jde zažonglovat.“ Přiznává ale taky, že je pro něj žonglování i určitá forma sebeprezentace, dá se tak upoutat a inspirovat okolí. „Rád se projíždím z České na Hlavák jenom proto, aby všichni ti lidi viděli, že jezdím na jednokolce a zamysleli se nad tím, jestli by to jejich dítě třeba nemohlo dělat taky."

Moderátorem Rádia R

2009-11-29T21:14:00.015+01:00

„Je to spíš jako klub než rádio“

Je tomu zhruba rok, co se Vlaďka Krajčová dozvěděla o připravovaném spuštění vysílání studentského Rádia R. Původně ji ani nenapadlo, že by mohla být víc než jen posluchačem této rozhlasové stanice. Přesto je dnes jednou z moderátorek. Její slova zaznívají na vlnách internetového Rádia R každé pondělí od tří do pěti odpoledne.

Videreportáž z Rádia R

Celý příspěvek

„Poprvé jsem o rádiu R slyšela loni na podzim od své spolubydlící. Byla jsem zvědavá a tak když začalo vysílat, jsem si rádio pustila.“ O konkurzu na pozici moderátora se Vlaďka dozvěděla na webu. Původním impulsem pro účast na konkurzu byla zábava. „Neměla jsem nějakou touhu pracovat v rádiu. Prostě mě napadlo, že to zkusím.“ Konkurz Vlaďku ničím nezaskočil, naopak ji velice zaujal. Její výstup ze zprávy a improvizovaný rozhovor naopak zaujal tým Rádia R a tak jí bylo nabídnuto místo moderátorky. To, že uspěje mezi tolika uchazeči, ji vůbec nenapadlo. „Byla jsem docela překvapená. Ani jsem od konkurzu nečekala, že budu dělat v rádiu, chtěla jsem si to jen vyzkoušet. Taky mi nepřišlo že by můj výkon byl nějak oslnivý. Chovala jsem se normálně, ne profesionálně.“ Nakonec však byla Vlaďka ráda, že ji vybrali. V moderování našla nový koníček. Rádio je pro ni zpestřením a možností pro seberealizaci. „Nejsem jen pasivní konzument zábavy a života, ale snažím se taky ovlivňovat život těch druhých. nemyslím tím manipulaci, ale to, že se občanského a veřejného života účastním i jinak než jen tím, že prostě existuju.“ Moderování Vlaďku sice zaujalo, nikdy ale neuvažovala o tom, že by opustila historii, chemii a restaurování, které studuje, a dala se na studium žurnalistiky.

První vysílání byly strašné nervy

Odezvy okolí na Vlaďčinu novou zálibu byly veskrze pozitivní. „Všichni byli nadšení. Rodiče to moc neposlouchají, protože jsou v práci. Kamarádi z toho byli překvapení, ale jsou rádi a když můžou, tak mě poslouchají. Taky mě strašně chválí, jak mi to jde. To já si ale nemyslím. Vidím se totiž z trošku jiného pohledu. Sama sebe vnímám víc kriticky, poznám kdy mám špatný den a mám třeba přeřeky.“ Po roce v rádiu se Vlaďka cítí pohodově, ale na svoje první vysílání nikdy nezapomene. „Byly to hrozné nervy. Vzpomenout si, který ten čudlík mám zmáčknout, abych promluvila. Poslední tři vteřiny, kdy dojížděla písnička a já jsem věděla, že potom promluvím, no to byla hrůza. Pak už ze mě ta nervozita spadla a teď už nejsem nervózní skoro nikdy.“ Vyčíslit čas, který jí zabírá příprava na vysílání, je podle Vlaďky těžké, ale mnoho času tomu nevěnuje. Jak sama říká, je to tím, že nemá na starosti tematický pořad, ale jen moderátorský blok. Vysílá každé pondělí od tří do pěti odpoledne. V těchto dvou hodinách je jejím úkolem vyplnit krátkými vstupy pauzy mezi písničkami. „Mluvím o tom, co mě zrovna napadne. Poslední dobou se tomu ale snažím dát nějaké nosné téma, aby většina příspěvků měla nějaký jednotící prvek. Teď to třeba byla sametová revoluce. Jinak se připravuju spíš tak, že průběžně sleduju zprávy, co se děje v Brně...to vše v rámci běžného civilního života.“ Vyhovuje jí moderování, kde má volnost. O tematickém pořadu neuvažuje. „Já se nijak úzce zájmově se nespecializuju, hudbu beru laicky, podle toho zda se mi líbí nebo ne. Nevím, jestli bych měla dost materiálu na pořad, který by vydržel třeba jeden rok, nebo jeden semestr.“ Témata se snaží volit tak, aby nebyla zajímavá jen pro ni, ale především pro co nejvíc jejích posluchačů. „Poslouchají nás hlavně studenti, tedy mladí a chytří lidé. Proto se snažím k různým událostem a tématům přidávat i svůj názor a posluchače vyzívám k diskusi. Prostě se snažím, aby to téma bylo intelektuálně podnětné.“

Pasivní posluchači

Vlaďku mrzí, že tento semestr jsou posluchači spíš pasivní. Minulý semestr víc psali do studia a přispívali do diskusí. Důvodem může být dlouhá odstávka Rádia R, které kvůli rekonstrukci začalo vysílat až v listopadu. Vlaďka by uvítala více lidí, kteří by se zapojili do chodu rádia a podíleli se na moderování. „Já si myslím, že čím víc nás tady bude, tím víc to bude rádio. Zatím jsou tu jen tři moderátoři. Vypadá to spíš jako takový klub než rádio.“

Rádio R i Vlaďčin moderátorský blok je možné si poslechnout na této adrese. Rádio má také svoji skupinu na Facebooku.

Studium

2009-11-28T23:04:00.021+01:00

Studentští poradci jsou oblíbenou alternativou studijního oddělení

Se studijními problémy se studenti setkávají velice často, patří to tak trochu k životu vysokoškoláka. Drobné zádrhely povětšinou vyřeší rada zkušenějšího kamaráda spojená s několika kliknutími v informačním systému univerzity. Čas od času se ale vyskytne problém, s jehož řešením si student takto neporadí.

Video o práci studentských poradců

Celý příspěvek

Brno – Uznávání předmětů, sepsání žádosti o přerušení studia nebo přiznání stipendia, to je jen malý výčet úkolů, s jejichž vyřešením se může vysokoškolák potkat. Většina studentů požádá o pomoc nejdříve kamarády. Jak si poradí student prvního ročníku, který ještě nemá na fakultě známé? Zajde na studijní oddělení. Existuje ale i jiná, příjemnější varianta - kontaktování studijních poradců.

Studentští poradci Masarykovy univerzity poskytují poradenství a služby studentského ombudsmana od podzimu 2007. V Akademickém senátu Masarykovy univerzity tehdy vznikl mezi studentskými senátory nápad na vytvoření pozice studentského ombudsmana. „Ombudsman by pomáhal studentům, kteří se domnívají, že jsou porušována jejich práva,“ řekl Dalibor Jenne, jeden ze zakládajících členů studentských poradců. Postupně se koncept rozšířil a dnes poradci poskytují především studijně-právní poradenství.

Tito poradci mají oproti studijnímu oddělení jednu nespornou výhodu. Jsou to také studenti a nikoliv zaměstnanci školy. Student v problémech se u nich proto spíše setká s pochopením a přátelským jednáním. Studenti tak mohou bez ostychu požádat o radu v mnoha oblastech. „Na studijním oddělení mívám pocit, že paní otravuji, proto jdu raději za studentskými poradci. Tam jsem se s přísným pohledem nebo odbytím nesetkala,“ sdělila svoje zkušenosti studentka Romana Matuštíková.

Ačkoliv podle ankety, kterou jsme před několika týdny na tomto blogu vyhlásili, se největší procento studentů obrátí na studijní oddělení, poradci jsou oblíbenou alternativou. Podobný názor jako Matuštíková má pravděpodobně i více než tisícovka studentů Masarykovy univerzity, která služby poradců využila.

Čím se poradci zabývají? V podstatě všemi studijními problémy
Škála problémů, které poradci řeší, je nesmírně široká. Zabývají se například problematikou spojenou se studijním a zkušebním řádem, se stipendii, s přerušováním studia nebo s poplatky za studium. „S problémy ohledně poplatků za studium chodí studenti velmi často. Velká část z nich přijde ve chvíli, kdy jim už byly poplatky vyměřeny a snaží se získat radu, jak s tím dále naložit, zda se nelze placení vyhnout,“ dodala studentská poradkyně Veronika Kudrová.

Ve chvíli, kdy student přijde s už vyměřeným poplatkem, poradci dobu jeho studia přepočítají a snaží se tak zjistit, jestli byl vyměřen oprávněně. Pokud student z různých důvodů nechce nebo spíše nemůže poplatek v plné výši zaplatit, pomáhají mu poradci se sepsáním žádosti o přezkum rozhodnutí. Kudrová uvedla, že někteří studenti přijdou už ve chvíli, kdy by jim poplatky mohly hrozit, a žádají o radu, jak této situaci předejít.

Studentští poradci jsou k dispozici třikrát týdně k osobním i telefonickým konzultacím v kanceláři Poradenského centra na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a v Univerzitním kampusu v Bohunicích. Ti, kteří nemají čas zajít za poradci osobně, mohou napsat na email, který funguje nonstop i v době prázdnin. „Email je studenty absolutně nejvyužívanější, denně takto přijde okolo pěti dotazů,“ potvrdila poradkyně Kudrová.

Osvětové přednášky Bezpečně studiem
Poradenství není jedinou náplní práce studentských poradců. Letos podruhé pořádali osvětové přednášky nazvané Bezpečně studiem, které mají včas upozornit studenty na potíže, které je při studiu mohou potkat. Přednášky jsou zaměřeny především na studenty prvních ročníků, ale přijít na ně může každý, kdo nemá ve studijních řádech úplně jasno. „Přednášky mají velice dobré ohlasy, v návaznosti na ně nás kontaktuje množství studentů. Částečně je to tedy způsob, jakým propagujeme naši činnost,“ uzavřela Veronika Kudrová.

Úřední hodiny a kontakty najdete na novém webu Studentských poradců, stejně jako na googlovské mapě pod článkem. Kromě webových stránek o aktualitách informuje i jejich skupina na Facebooku.

Zobrazit místo Kam zajít za studentskými poradci na větší mapě

studium

2009-11-24T21:13:00.031+01:00

Jaké je to být studující maminkou na FSS?

Péče o malé dítě je dost náročná sama o sobě, ale jsou i maminky, které zvládají i studium, jako Barbora Macurová studentka psychologie na fakultě sociálních studií a maminka ročního Jáchyma. Jak řeší hlídání? kdy se připravuje do školy? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v tomto rozhovoru.

Celý příspěvek

Nejdřív bych se tě zeptala, co studuješ a v jakém jsi ročníku?

Studuji psychologii tady na FSS a jsem v posledním ročníku magisterského studia. Už bych to chtěla co nejdřív dokončit a napsat diplomku.

Kolik let je tvému dítěti?

Jáchymovi byl na konci října jeden rok. Letos od září jsem se vrátila do školy po přerušení studia.

Jak zvládáš studium a péči o tak malé dítě?

Zatím docela dobře, mám vlastně jenom tři předměty. Nejhorší je pro nás dojíždění do Brna, jsme hodně z daleka až ze severní Moravy, takže cesta je hodně náročná.

Jak to řešíš s hlídáním malého Jáchyma?

S hlídáním mi naštěstí nejvíc pomáhají kamarádi, takže vždycky někoho pověřím, kdo má zrovna čas a ten pak Jáchyma nějakou dobu pohlídá. Využívám také dětský koutek na naší škole, líbí se mi to zázemí, je tam hrozně moc hraček, dá se tam přebalovat, je možné si tam ohřát i nějaké to jídlo. To je podle mě úplně výborná věc tady na FSS.

Berou učitelé nějaký ohled na to, že máš malé dítě?

Zrovna moji učitelé to myslím ani neví ale moje kamarádky, které někdy berou svoje dítě i na přednášku říkají, že učitelé tady na psychologii to berou velice vstřícně a chápavě. Takže si myslím, že to není žádný problém.

Kdy se učíš a připravuješ do školy?

Nejčastěji po večerech a o víkendech když Jáchym spí. Potřebuji na učení klid, takže i když si třeba hraje, tak se nemůžu soustředit.

Když bys měla srovnat svoje studium před tím, než se ti narodilo dítě a teď, jak vnímáš ten hlavní rozdíl?

Je to úplně něco jiného. Teď si to studium víc užívám, protože než dojedu na přednáš

ku, tak to zabere dost času a taky než zařídím hlídání pro Jáchyma. Takže jsem pak na přednáškách i více aktivní. Dřív se člověk těšil, aby už byl co nejdřív konec, ale teď je to jinak. Dá se říct, že jsem i víc soustředěná.

Jak vypadá takový tvůj běžný den, když máš školu?

Tak třeba dneska: školu jsem měla na dvanáctou, vstávali jsme už v sedm a měli jsme co dělat abychom to stihli, protože jsme přespávali u sestry tady v Brně. Jáchym to tam moc nezná, takže sem tam vždycky něco rozbil. Akorát jsme to tam stihli dát trochu do pořádku a vyjít do školy, kde jsem měla domluvené hlídání v dětském koutku. Odtud mi pak zavolala paní, že domluvené hlídání se asi ruší, protože dítě té maminky co mi měla hlídat Jáchyma spolklo špendlík. Naštěstí vše skončilo dobře, jak dítě, tak hlídání.. Chtěla bych moc poděkovat všem lidem z dětského koutku za jejich ochotu a nadšení.

Možnost hlídání dětí na FSS:

http://detko.fss.muni.cz/

pod tímto odkazem najdete dětský koutek, kde je možné rezervovat si hlídání pro vaše dítě.

Spolky a studentské sekce

2009-11-24T19:51:00.011+01:00

Když student pátrá po koníčku

Studentské spolky, kurzy vzniklé z iniciativy studentů a různorodé kroužky tvoří na Masarykově univerzitě spletitou mozaiku. Pokud student pátrá po nějakém novém koníčku, má v podstatě tři možnosti. Vybere si ze škály sportovních kurzů, poohlédne se po nějaké studentské sekci, třeba na své katedře, nebo si založí vlastní skupinu.

Celý příspěvek

Tělocvik nemusí student navštěvovat jenom povinně
Kurzy celouniverzitního povinného tělocviku bývají oblíbeným zdrojem nových koníčků. Fakulta sportovních studií nabízí klasické tělocvikové sporty jako běh, fotbal a basketbal, ale vyberou si i náročnější. Mezi méně tradiční patří balet, taiči, severská chůze, kondiční box a disco show. „Disco show jsem si vybrala proto, že mě lákal rychlý tanec. Na hodinách tancujeme na dicso hudbu, pohyby jsou podobné street dance,“ řekla studentka etnologie Tereza Mrázková.
Splněním dvou povinných kreditů z tělocviku se pro zájemce brány sportovních kurzů neuzavírají. Některé kurzy fakulta vypisuje i jako volitelné. Tyto kurzy si studenti mohou dále zapisovat a kredity z nich se počítají jako takzvané céčkové. Mezi volitelné tělocviky patří třeba žonglování, in-line bruslení a posilovna.

Pobavit se a získat nové zkušenosti z oboru umožňují studentské spolky a organizace
Jednou z nejznámějších organizací je AISEC. Podle svých internetových stránek patří mezi jednu z největších organizací na světě, ať už zeměmi, kde působí, či počtem studentů, kteří jsou jejími členy. AIESEC zprostředkovává odborné stáže v českých i zahraničních firmách.
Na Fakultě sociálních studií je dobře známá Studentská sekce Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity. Tato sekce nabízí aktivní i pasivní členství. „Přidala jsem se, abych se seznámila s novými lidmi, kteří mají podobný zájem. Zatím jsem členkou jen od září, ale už mám představu o tom, jak se pořádají různé akce pro veřejnost, třeba debaty a konference,“ řekla studentka politologie a evropských studií Markéta Musilová. Aktivní členové pracují na různých projektech. Jedním z letošních projektů je Život podle etikety, kde na sérii přednášek vystoupí například první dámy Livie Klausová a Dagmar Havlová.
Konkurencí pro filmový klub Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu je středeční promítání filmů Spolkem přátel ptáka Ludvíka. Tento spolek funguje při Katedře mediálních studií a žurnalistiky.

Když si student nevybere, založí si vlastní skupinu
Založit si vlastní skupinu není na Masarykově univerzitě nemožné. Takto vznikla například skupina mažoretek MUNI, kterou před více než dvěma lety založila bývalá studentka Pedagogické fakulty Veronika Váská.

Jaké jsou vaše zkušenosti se studentskými spolky, různými kroužky a kurzy? V diskuzi můžete čtenáře informovat o svých zajímavých koníčcích a přidat informace o dalších kurzech.

studium

2009-11-24T11:23:00.004+01:00

Diskuze: Jak se na FSS studuje s handicapem

Potkat se na přenášce nebo kdekoli v budově se studentem, který je nějakým způsobem handicapovaný, není pro studenty Fakulty sociálních studií nic neobvyklého. Jak se však těmto studentům žije a studuje v Brně? Ve story, kterou připravují Žurnalisti-na-lajně se čtenáři, co je pro handicapované studenty na studiu nejtěžší, jak vypadá jejich obvyklá cesta do školy a jaké překážky a nástrahy na ně při ní i v samotné škole čekají.

Myslíte si, že je pro studenta s handicapem lehké se pohybovat po Brně nebo po fakultě? Jaké nástrahy na něj čekají? Zapojte se i vy do diskuze a sdělte nám své zážitky ze života na FSS, byť jste byli třeba i pouhými svědky dané situace nebo to bylo zranění, které váš pohyb po fakultě dočasně zkomplikovalo. Nebo napište na jitka.cileckova@gmail.com.

JÍDLO

2009-11-23T21:53:00.018+01:00

On-line kuchařka studentských jídel uvádí:

První přispěvatel do naší On-line kuchařky studentských jídel je student třetího ročníku oboru psychologie a nových médií Martin Malec, který nám poslal tip na snídani pro hladové jedlíky.

Celý příspěvek

Ovesná kaše s cukrem, rozinkami a máslem

Nákupní lístek:
hrst ovesných vloček (500g balení 12 Kč)
lžíce rozinek (200g balení 10 Kč)
trochu cukru (1kg za 20 Kč)
špetka soli (1kg za 5 Kč)
plátek másla (250g za 20 Kč)

Odhadovaná cena surovin na 1 porci: 7 Kč

Postup:

Namočené rozinky s vodou dáme do malého hrnce a přisypeme tolik vloček, kolik chceme. Vody zatím víc, aby to nebylo úplně husté. Přidáme nepatrnou špetku soli. Přivedeme k varu a necháme minutku za stálého míchání při minimálním plameni probublat. Pokud rozinky nestačily k přijatelnému doslazení pokrmu, použijeme cukr (nebo jiné dostupné sladidlo, případně ovoce). Dáme do misky a navrch ukrojíme plátek másla. Vydatná snídaně je na světě, doba přípravy nepřekročí 10 minut ani u kuchyňských "antitalentů".

Tipy našeho kuchaře:-) Martina Malce:

Klasické máslo není vhodné vařit, je lepší jej přidat až do misky s horkou kaší, aby se rozpustilo.
Vločky můžeme zkusit opražit, získají pak takovou oříškovou příchuť. Do suchého hrnce/pánve dáme vločky a za míchání pražíme pár minut - teprve potom tam přidáme ty rozinky, vodu a apod. Pozor, hrnce ani pánve nemají takovéto zacházení moc rády, protože se nažhaví na hodně vysokou teplotu, když tam není žádná voda.
Místo rozinek lze použít jiné sušené ovoce, nebo čerstvé ovoce jako jablka, která nejdřív v trošce vody rozvaříme a pak přidáváme vločky a zbytek.
Nejlevnější varianta nemusí obsahovat ani ovoce, ani rozinky, ale jenom vločky, cukr a vodu :)

Pošlete nám i Vy svůj recept na levnou a rychlou studentskou krmi a zapojte se tak do projektu vytvoření Online kuchařky studentských jíde l. Uzávěrka naší sbírky receptů končí již 6. prosince 2009!

Dobrou chuť!

JÍDLO

2009-11-23T20:09:00.014+01:00

Žurnalisti na-lajně vyhlašují sbírku receptů pro chudé studenty

S blížícím se zkouškovým obdobím začíná řada českých vysoškoláků zanedbávat pravidelný jídelní režim. Nejčastějšími důvody tohoto nešvaru jsou nedostatek času, ztenčující se finanční rezervy a chybějící kuchařské zkušenosti. Mnozí studenti se tak živí pizzou, "něčím" v housce nebo v rohlíku, domnívajíce se, že tím ušetří čas i peníze. Přitom z řady průzkumů vyplývá, že stravování "u okýnka" nepředstavuje nejlevnější a nejvýživější způsob doplňování energie. Pomoci studentům, kteří se chtějí za málo peněz, rychle a pořádně najíst, má nový projekt Žurnalistů na-lajně On-line kuchařka studentských jídel. Jeho cílem je nabídnout českým studentům chybějící osvětu v oblasti levného a rychlého vaření.

Celý příspěvek

Výzva všem vařícím studentům země české:

Milí studenti, umíte „z ničeho“ uvařit „něco“? Dokážete za pár korun ukuchtit jídlo, které se dá bez obav (či s minimálními obavami) konzumovat? Vaříte, i když cítíte, že Jamie (Oliver) ani Magda (Dobromila Rettigová) z Vás asi nikdy nebude, ale zato si u toho užijete zábavu? Máte s vařením s omezenými finančními možnostmi bohaté zkušenosti, a rádi byste pomohli v této věci začínajícím kolegům?

Studenti, spojme se! ... A vytvořme společnými silami, nejen pro generace, jež přijdou po nás, on-line kuchařku levných, nápaditých a sranda jídel!

Milí studenti, vařte a buďte přitom kreativní, nespoutaní, blázniví … Vyfoťte u toho sebe, své kamarády a samozřejmě také výslednou krmi. Fotky společně s receptem pošlete nejpozději do 6. prosince 2009 na adresu iva.dolezal@gmail.com. Každý týden budou na blogu vyvěšeny nové jídelní přírůstky. Ze všech došlých receptů pak vybere odborná porota žurnalistů-na-lajně ten nejoriginálnější a jeho tvůrci věnujeme speciální příspěvek, kde nebude chybět vedle představení tohoto “kuchařského krále studentů” také video s přípravou vítězného pokrmu.

Těšíme se na Vaše originální recepty ... Vařečce zdar! :-)

Studium

2009-11-20T10:30:00.005+01:00

Žurnalistika už se neučí ve škole. Studenti teď jezdí do Futuroomu

Skupinka brněnských studentů přešlapuje v Praze na Pankráci. Nepřijeli ale na exkurzi do slavné pražské věznice. Je půl desáté dopoledne, polovina listopadu a v novém multimediálním centru Futuroom začíná studentům třídenní kurz. Na jeho konci vznikne web varující před "nepříjemnostmi", stránky pro cestovatele i interaktivní graf popisující život na Fakultě sociálních studií.

slideshow: fotografie, Miroslav Mašek

Celý příspěvek

Na tento semestr Katedra mediálních studií a žurnalistiky ve Futuroomu objednala dva speciální kurzy. První, který se konal v říjnu, byl zaměřený na řízení redakcí. Během listopadového kurzu se budou probírat redakční systémy.

"Je potřeba, aby novináři, kteří z katedry vyjdou, byli hotoví novináři. Aby neuměli jenom psát, ale aby uměli pracovat s fotoaparátem, s kamerou, se střižnou, s webem... Kurzy ve Futuroomu by jim tohle měly umožnit," říká asistent na katedře Miroslav Mašek. (viz slideshow výše)

Než se ale studenti podívají do samotné redakce, čeká je cesta do čtvrtého patra. Tam kurz startuje blokem přednášek. Když se na projektoru objeví kniha Karla Čapka Jak se dělají noviny, pár studentů se rozesměje. Výlet do historie ale brzy končí.

Odkaz na Futuroom
http://www.futuroom.cz/
Odkazy na projekty studentů
http://vyhybejmese.zurnalisti.cz/
http://cestuj.ezin.cz/
http://http//www.naseadresa.cz/cz/s347/Zpravodajsky-portal/Vizualne/c1672-Infografiky/n22552-student-FSS-Masarykova-univerzita-cas-volno-skola

Další přednáška už představuje jeden z nejmodernějších redakčních systémů Atex. V něm novinář může současně psát článek pro web i pro noviny, aniž by musel někam překlikávat.

Blok pak uzavírá prezentace zaměřená na infografiku. Tou se ve Futuroomu na české poměry zabývají poměrně často. "Nedávno jsme tímto způsobem zpracovali pád Berlínské zdi. Museli jsem zjistit přesně, jak zeď vypadala, kolik lidí ji hlídalo, prostě všechna data. Nejde si něco jen tak vymyslet," popisuje redaktorka Vendula Křížová.

Její přednáška zjevně udělala velký dojem. Když si studenti mají druhý den vybrat projekt, na kterém by chtěli pracovat, sedm si vybere právě infografiku. Další dvě skupiny budou vytvářet webové stránky pomocí redakčních systémů, které jsou volně ke stažení. Práce může začít.

Pozor na přeplněnou toaletu

Po dvou dnech se začínají rýsovat výsledky. První webové stránky mají mnohoznačný název Vyhýbejme se. Při pohledu na pár příspěvků je ale hned jasné, o co půjde. Web má upozorňovat na nepříjemnosti různého druhu, kterým je třeba se vyhnout. Tedy na dopravní uzavírky, číhající revizory i na přeplněnou mobilní toaletu.

Druhý web láká na internet všechny cestovatele. Každý, kdo se chce pochlubit fotkami nebo videem z dovolené, může je na stránku umístit. Naopak když si chce člověk prohlédnout obrázky z místa, kam by se rád podíval, moůže využít google mapu. "Dál pak mohou lidé také hlasovat o nejlepší článek, komentovat je a přidávat recenze," vypočítává studentka Lenka Bernátová.

video: Futuroom, Matěj Hušek

Na závěr představuje svůj výtvor skupina "infografiků". Jako téma si vybrali život studenta na FSS. Za co kdo utrácí, kdy se nejvíc chodí na pivo, kdy se musí leží v učebnicích a tak dále. Všechno zpracované v interaktivních grafech a propojené s videem.

"Myslím, že všechny projekty jsou velmi zajímavé. Čtyři kredity si za ně zasloužíte," zhodnotí nakonec ředitel pro zpravodajství a multimediální trénink ve Futuroomu Matěj Hušek. Připomněl tak příjemný detail, že kurz se studentům započítává jako klasický volitelný předmět.

Další kurzy se zaměří na infografiku a lokální žurnalistiku

I proto se na něj hlásilo daleko víc lidí, než bylo nakonec přijato. "Když se spustila registrace, byla jsem zrovna mimo město. Připojila jsem se za tři čtvrtě hodiny, to už ale bylo bez šance," posteskla si studentka Martina Pelcová.

Podzimní kurzy ve Futuroomu však nejsou poslední. Na jarní semestr se připravují hned tři, které budou rozvíjet předchozí kurzy. "První se zaměří na webovou grafiku a infografiku. Další se bude týkat lokální žurnalistiky a s tou souvisí i třetí kurz. Ten bude o občanském žurnalismu a o využívání otevřených zdrojů a sociálních sítí," popsal Hušek. (viz video výše)

Cestování

2009-11-16T17:35:00.040+01:00

Dojíždění do Brna – nejen nudná nutná rutina

Málokterý student je přímo z Brna, a ačkoli někteří z nás se cítí na koleji nebo privátě skoro víc doma než u rodičů, občasnému dojíždění napříč republikou (potažmo republikami) se čas od času nevyhne nikdo. Kdo jezdí sem a tam pravidelně každý týden, nebo třeba i denně, může dřív či později shledat tuto činnost jako dosti stereotypní a nezáživnou ztrátu času. Na druhou stranu může být svědkem velmi kuriózních situací.

Celý příspěvek

Sdílejte s námi svoje zážitky z cest

Ať už se dopravujete jakkoli, vlakem nebo autobusem, nikdy netušíte, kdo nebo co vás během těch několika hodin potká. Výsledkem může být poutavá „historka z natáčení“, se kterou vždycky rádi pobavíte svoje okolí. Pokud jste zažili nějaké vtipné, děsivé, akční, nesnesitelné nebo jakkoli jinak zajímavé cesty za školou, nestyďte se a podělte se o svoje příběhy, fotografie, či nahrávky s námi! Ze všech budou pečlivě vybrány nejlepší, jimž bude posléze věnován celý příspěvek na našem blogu!

Pokud vás zajímá už teď, hned a okamžitě, co vše se může semlet cestou do Brna, a nechcete čekat, až (a jestli vůbec, hihi) se najde někdo, kdo se s námi podělí, je tu pro vás připravena jedna story. Snad těm z vás, kdož tápete, zda by bylo právě vaše vyprávění hodno zveřejnění, dodá trochu kuráže a inspirace.

Konec přijímání příběhů 4.12.2009.
Anketa uzavřena 4.12.2009.

Další příspěvek o dojíždění a výsledky ankety ZDE.

Trasa Jindřichův Hradec – Brno

Říjen, sychravé a trochu vlhké pondělní dopoledne. Jako obvykle stojím na stanovišti 8, čekaje na autobus do Brna. Přijíždí a mladá brýlatá blondýna ještě před vystoupením cosi řeší s řidičem. Ten trochu podrážděně kyne rukou někam dozadu.

Všichni nastupují a řada se dostává i na mě. „Studentskou do Brna,“ pronáším svoji obvyklou frázi. Řidič pečlivě zkoumá moji oranžovou průkazku z obou stran, kde si všímá loňského akademického roku. Průkaz mi vrací se slovy: „Studenta vám nedám.“ Nedám se však ani já s tím, že mám platnost ještě do konce měsíce. Na to už šofér protiargument nenachází a já si vítězně jdu najít místo.

Poslední volné dvousedadlo až skoro vzadu, hned před ním si všímám batohu a několika dalších předmětů bez majitele, zvláštní. Přebytek prostoru si moc dlouho neužívám, přisedává si ke mně nějaký chlapík. Záhy se před nás usazuje i majitelka oněch zavazadel – právě ta slečna, která debatovala s řidičem. Zřejmě dojela do Hradce, ale zachtělo se jí delšího výletu, takže vystoupila, vystála si frontu a zase nasedla.

Zobrazit místo Trasa Jindřichův Hradec - Brno na větší mapě

Autobus se rozjíždí a už po několika metrech si blonďatá slečna, už se sluchátky v uších, začíná plácat do kolen nějaký rytmus. Než se tím nechat otravovat lovím z brašny vlastní hudbu. A dobře dělám, jelikož potrhlá cestující stupňuje, začíná si broukat. Do uší si pouštím to nejtvrdší, co u sebe zrovna mám, album The Long Road od Nickelback, doufaje, že ta dnešní cesta dlouhá nebude.

Hlasitost ale nestačí, tak ji zvyšuji na maximum, což už místy přestává být příjemné. Pořád ale lepší než poslouchat zvukové projevy zpěvanky přede mnou. Trochu s očekáváním nějaké akce se rozhlížím po ostatních cestujících, kteří ale dělají jakoby nic.

Když zrovna slečna nezpívá nebo se nahlas nehihňá u jakési útlé knížky, tak telefonuje, přičemž je zvukově asi o polovinu výraznější, na což nestačí moje „empétrojka“ ani na nejvyšší hlasitost. Ke všemu se přidává další protivnost, moje okno nahoře ještě vlhké očividně špatně těsní, takže na mě každou chvíli padají ledově studené kapky.

Ubíhá první hodina jízdy z celkových tří a čeká nás čtvrthodinová přestávka v Telči. Zpěvačka ztichla, obléká se a se skupinou dalších lidí vystupuje. Že by nadobro? Nakláním se k sedadlu před sebe. Žel, věci si tam nechala, takže se vrátí a pojede dál. Maník vedle mě mezitím klimbá a rozespalý se otáčí na bok, nohama do uličky a zadkem se tlačí skoro až na moji půlku.

Přestávka končí, noví cestující si sedají, ale blonďatá hudebnice nikde. Koukám se po ní z okna a vidím, jak se svačinou zakoupenou v místním občerstvení zmateně pobíhá mezi stanovišti. Hned na vedlejším stojí autobus jedoucí opačným směrem, z Brna. Zatímco do něj nesměle nastupuje, ten náš startuje. Tím vtip ale končí, protože slečna zase vystupuje, běží do správného a kolem ní se line teplá vůně bramboráků. Už kdysi jsme pro kus žvance v Telči jednomu pánovi málem ujeli. Tehdy si ale bdělý řidič všiml už asi po padesáti metrech, že někdo chybí, otočil se a vyděšený cestující se s úlevou ve tváři chytil na srdce.

Druhá třetina cesty není o nic lepší než první, cestující přede mnou pokračuje ve zvukových projevech, zleva na mě kape a zprava se tlačí spáč, hlavně v zatáčkách. V tomto duchu projíždíme Vysočinou až do Třebíče, kde vždycky parkuje armáda autobusů, že bývá problém mezi nimi projet. Náš zajíždí ke stanovišti trochu nakřivo, takže uličku blokuje zrovna v čas, kdy se to nehodí kolegovi z místní linky. Stojí za námi, troubí, ale nic se neděje, nastupují k nám stále další a další lidé, zatímco druhý autobus nabírá několikaminutové zpoždění. Nakonec to tamní řidič nevydrží, nasupeně vystupuje, bouchá našemu na okno a nejspíš mu sděluje nějakou jadrnost. Náš šofér si dává ještě chvíli na čas, pak teprve popojíždí a uvolňuje cestu. Druhý autobus kope do vrtule, za okny se mihne už jen rozmazaný flek, který začátku před sebou řeže jak břitva.

Všude obsazeno, jen potrhlá „mařka“ přede mnou má vedle sebe akorát batoh. Dlouho jí trvá, než si dá věci pod sebe a uvolní místo postarší paní, jež stojí v uličce hned vedle ní. Ani takto blízká společnost jí ale nevadí v tom, aby si zanotovala. Trochu bábině závidím, že hned další zastávku ve Vladislavi vystupuje, ale už i mojí cestě se pomalu blíží konec. Protože celou dobu nepršelo, nemá na mě už co kapat, i kolega vedle se probudil a sedá si normálně. Slečna před námi má delší telefon a i když je hlasitá, pořád je míň nepříjemná, než kdyby falešně zpívala. Už to vydržím, i kdyby mi „empétrojka“ umřela, ale ona ne, a tak s poslední písničkou alba Corrida od Kabátů vjíždíme na brněnskou Zvonařku.

Hospody v Brně?

2009-11-16T13:39:00.007+01:00

Diskuze: které jsou nejlepší a kam raději nechodit

Snad každý student někdy po náročném dni stráveném ve škole načerpával síly v hospodě. Centrum Brna pro to nabízí spoustu příležitostí, neboť hospod je zde opravdu mnoho. Někdo má svoji oblíbenou, jiný zase jde do té, kde najde místo u stolu. Jak ale poznat, která je nejlepší?

Žurnalisti-na-lajně tento problém vyřeší – vybrané podniky podrobí důkladné analýze a vyřknou nad nimi nemilosrdný ortel. Které podniky to budou je i na vás. Slyšeli jste o nějaké hospodě, ale chcete se ubránit případnému zklamání? Jste zvědaví, jestli stojí za to opustit přítmí vašeho obvyklého baru a jít se podívát po lepším? Nebo jen chcete upozornit na nějakou dobrou pivnici, která by neměla ujít pozornosti žurnalistů-na-lajně? Pište do komentářů vaše tipy na hospody a těšte se na jejich recenzi.

2009-11-15T20:41:00.014+01:00

Skromný pokrm v Krmítku - už na čtyřech fakultách MU

Studentskou kavárnu s přiléhavým názvem "Krmítko" nenajdeme jenom na Fakultě sociálních studií. Krmítko na Filozofické fakultě již delší dobu konkuruje tamějšímu Domečku a během loňského roku proběhlo rozšíření také na fakultu pedagogickou a ekonomicko-správní.

Celý příspěvek

Pro studenty FSS je Krmítko patrně téměř životní potřebou a nejsou výjimkou lidé, které bychom tam našli každý den. Studenti Filozofické fakulty si mohou vybrat mezi Krmítkem a Domečkem; často volí podle toho, kam to mají zrovna blíž. "Krmítko je dražší než Domeček, ale má příjemnější prostředí a možná i větší výběr," říká studentka japanistiky.
Na Pedagogické fakultě vystřídalo Krmítko bufet. Přestavba proběhla během loňského zkouškového období. Studenti si tuto změnu většinou pochvalují. "Měli tam lepší bagety než tady v Krmítku, ale jinak je to tu určitě o dost hezčí," vzpomíná studentka třetího ročníku.

Zatímco Krmítka na FSS, FF a PdF fungují spíše jako bufety, Krmítko na Ekonomicko-správní fakultě je skutečně hlavně kavárna, je zde obsluha a návštěvník se nedočká záplavy studentů a dlouhých front pokaždé, když skončí výuka. To proto, že bufet, do kterého si budoucí ekonomové chodí koupit svačinu, na fakultě už je - a do Krmítka tak chodí opravdu spíše na kávu. Úměrně tomu jsou také ceny mírně vyšší než na ostatních pobočkách.

Jaké jsou vaše zkušenosti s Krmítkem? Chodíte do některého často? Co se Vám na Krmítku líbí a co byste mu vytkli? Zajímají nás Vaše názory. Diskutujte na diskusi o Krmítku.
Příště: Vaše názory na Krmítko, srovnání jednotlivých poboček, audio - rozhovor s jeho zakladatelem.

Umístění jednotlivých poboček na mapě:

Zobrazit místo Umístění poboček Krmítek na větší mapě